Příspěvky

Andrew Smith - Kukuřičný město

Obrázek
Zápisky z konce světa Stalo se vám někdy, že vás s knihou spojila jedna velká náhoda? Mně ano a jsem za to moc ráda. Jednoho dne mě poprosila kamarádka, abych jí při cestě do knihkupectví koupila jednu urban fantasy, a já tím pádem zavítala do oddělení, kam jinak vůbec nechodím. Hledala jsem požadovanou věc pro kamarádku a najednou jsem pohledem zavadila o něco, co upoutalo mou pozornost. Na jedné z polic pololežela/polostála černá knížka s velkou kudlankou na obálce, která byla obrácená čelem směrem do obchodu. Na jediném výtisku ulpívala tenká vrstvička prachu a osaměle se krčil mezi knihami o upírech řádících v temných ulicích velkoměst. Nedalo mi to, vzala jsem ho do rukou a začetla se do anotace. A po chvilce zkoumání jsem usoudila, že Kukuřičný město absolutně není můj žánr, ale i tak ho prostě musím mít. Znělo to totiž tak šíleně, až se mi to zdálo vlastně dokonalé.  Šestnáctiletý Austin žije v rámci možností normální život v jednom zapadlém americkém městečku. Navštěvuje

Theo Addair - Muffin a čaj

Obrázek
Nejsladší jízda letošního jara... Kit a Daniel, Daniel a Kit. Dva šestnáctiletí kluci, na první zdání každý někde úplně jinde. Daniel je, díky přeskočení dvou tříd základní školy, už v maturitním ročníku. Je nadprůměrně inteligentní, drží si odstup a chladný nadhled. Před okolím a jakoukoliv potenciální hrozbou se uzavírá do bezpečí svého pokoje a za jeho těžce vybudované opevnění se jen tak někdo nedostane. Kit je čerstvý druhák. Je obklopený přáteli, má spoustu zájmů, šíří kolem sebe dobrou náladu, umí se bavit a na všem a všech hledá to pozitivní. Jenže i on má svá trápení a malá i větší tajemství... Když se jeho a Danielovy cesty protnou, jedna věc je okamžitě jasná - nic už nebude jako dřív. Kit možná konečně našel někoho, kdo by ho mohl opravdu znát. A Daniel někoho, kvůli komu snad stojí za to uvolnit pár cihel z ochranné zdi... Jednoduché to ale mít rozhodně nebudou. Jejich setkání spustí lavinu nečekaných událostí a brzy se ukáže, že za svoje místo na slunci budou kluci mus

Jasmine Warga - Moje srdce a jiné černé díry

Obrázek
Existuje něco jako přijatelný důvod pro sebevraždu? Aysel chce umřít. Proč? Připadá jí to prostě jako nejlepší řešení. Ne. Jako jediné možné řešení. Jediná logická reakce na všechno, co se stalo poté, co její otec udělal věc, která se nedá odpustit. Šestnáctiletá dívka chce uniknout svému stigmatu, odmítavým pohledům lidí ve svém okolí, neustále se zvětšující propasti mezi ní a zbytkem rodiny a především černému slimákovi, jenž žije v jejím nitru, požírá všechny hezké pocity a mohl by způsobit, že by jednou provedla něco podobného jako otec. Rozhodne se tedy spáchat sebevraždu. Jenže nemá odvahu jít do toho sama, a tak si najde na webové stránce Přechod na druhou stranu parťáka. Druhým do páru se stává o rok starší Roman žijící jen 15 minut od Ayselina rodného městečka. Roman se nemůže pro změnu vyrovnat s tím, že nepřímo zavinil smrt své mladší sestry. Ti dva si padnou do oka a pomalu začnou plánovat detaily svého velkého dne. Jenže... Čím víc času spolu tráví, tím víc z

Karel Kovy Kovář - Ovšem

Obrázek
Největší sympaťák české YouTube scény napsal knihu... Fenomén domácích (zahraniční tvůrce teď nechme úplně stranou) youtube celebrit pro mě asi navždy zůstane tak trochu záhadou. Příliš nechápu podstatu toho, proč někoho sledovat, jak hraje nějakou hru (proč si ji raději prostě nezahrát?), ukazuje nám svou denní rutinu (nebo co si balí do kufru), vloguje z míst, kam se může vydat úplně každý, plní nesmyslné challenges… A o unboxingování, videích typu Co jsem dostala k Vánocům (co jsem dneska snědla, co jsem… doplňte libovolné sloveso) nebo o nepokrytém chlubení se majetkem ani nemluvím. Nechci být ale jedním z těch, kteří viděli za život jedno video, a to ještě z vlaku a jen jedním okem, a hejtují hlavně z principu. Proto můžu odpřisáhnout, že jsem okusila tvorbu zhruba deseti českých a slovenských youtuberů a z mého - ne zrovna pozitivního - názoru tedy mluví zkušenosti. Neříkám, že ze všech videí lezu po zdi trapností, ale ztráta času je to pro mě v každém případě… Krom jedin

Tak co nám povíš, Allko?

Ahoj, zdravím všechny návštěvníky blogu. Tohle je úplně první článek, který sem píšu, a jsem pekelně nervózní z toho, že se tohle všechno vážně děje. :)  Rozhodla jsem se, že ještě před první recenzí sepíšu v pár bodech všechno, co se týká mě a nějakým způsobem to souvisí s blogem. Nejsem na nějaké velké okecávání, takže zkrátka… Pokud vás zajímá, jaké stvoření se skrývá pod přezdívkou Allkainbookland, pusťte se do čtení. :) 1.      Jsem knihomol. ANO!!! Představte si to! Spadli jste teď šokem ze židle? Že jste to vůbec nečekali a neodhadli jste to z mé přezdívky ani z popisku blogu, což? :) 2.       Knižní blog jsem si chtěla založit už strašně, strašně, strašně moc dlouho. Jenže jsem se k tomu pořád nemohla dokopat. No, a pak jsem jednoho dne konečně založila doménu… Abych se s přestávkami další dva měsíce mořila s platformou blogger, protože jsem prostě technické tele. Ale aspoň se mi za tu dobu v hlavě utvořily nápady na asi tak sto článků, takže teď už se mě jen tak nezba